Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 3 záznamů.  Hledání trvalo 0.02 vteřin. 
Technologie pěstování rychle rostoucích rostlin a jejich vliv na biodiverzitu
REKTORYS, Jan
Byla provedena rešerše týkající se energetických zdrojů dneška. Byly posouzeny výhody i nevýhody využití různých druhů rychle rostoucích bylin i dřevin z hlediska náročnosti na stanoviště a množství biomasy. Byly určeny indikátory antropogenního ovlivnění jednotlivých kultur s využitím bezobratlých živočichů. Jako perspektivní bioindikátory se ukázaly druhy a společenstva epigeických brouků. Celkově bylo zjištěno, že největší biomasy dosahuje klon vrby S-705 (15 t sušiny ha/rok v prvním obmýtí) a z bylin invazní křídlatka sachalinská (až 60 t sušiny ha/rok). Nejméně náročná na pěstování je lebeda rozkladitá a merlík bílý.
Společenstva epigeických brouků (Coleoptera) v různých typech biopásů
ŠEBÍK, Jakub
SOUHRN Společenstva epigeických brouků byla studována v různých typech agroekosystémů v podhorské oblasti Novohradských hor. Výzkum probíhal v letech 2009 a 2011. Na cílových plochách se nacházely různé druhy kulturních plodin, ve kterých byly místy vysety biopásy, to platí pro práci v roce 2009, a nebo založeny remízky, což je případ výzkumu v roce 2011. Cíl práce bylo ohodnotit, jak a jestli vůbec tyto krajinné struktury ovlivňují společenstva epigeionu. Metoda získávání dat spočívala ve sběru brouků pomocí zemních pastí. Tento materiál byl poté podroben identifikaci a na základě toho byly stanoveny parametry určující vliv popsaných stanovišť na epigeické brouky. Tyto parametry byly: druhová diverzita, abundance a podíl reliktních druhů v celkovém druhovém spektru. Bylo chyceno 3099 brouků a podařilo se určit 54 druhů. Cílovými skupinami brouků byly čeledi střevlíkovití (Carabidae) a drabčíkovití (Staphylinidae). Výsledky byly pro obě skupiny rozdílné. Drabčíci byli méně početní než střevlíci. Drabčíci byli nejvíce zastoupení co do počtu byli v polních plodinách v roce 2011, nejméně v polních plodinách v roce 2009. Rozdíl v počtu brouků byl skutečně markantní. Druhová diverzita drabčíků byla rovněž nižší, než střevlíků. Výsledky se zdají být podobně zvláštní, jako abundance. Diverzita byla největší v polních plodinách v roce 2011, přičemž v roce 2009 na podobných stanovištích byla nejmenší. Zároveň téměř stejnou diverzitu zaznamenaly biopásy, což jsou stanoviště charakterem rozdílná od těch v polních plodinách. Pokud jde o střevlíky, jejich abundance nebyla tak rozkolísaná, jako u drabčíků. Nejvíce se objevovali v biopásech a nejméně v remízech. V polních plodinách v obou letech se objevovali v přibližně stejných množstvích. Druhová diverzita se ukázala být největší v remízech a nejmenší v polní kultuře v roce 2009. Nakonec na základě údajů o ekologii jednotlivých druhů, byly stanoveny výsledky v oblasti antropogenního ovlivnění společenstev brouků. Vyšlo najevo, že všechny populace jsou výrazně ovlivněny člověkem. Z výsledků vyplývá, že stanoviště typu biopás a remíz mají určitý pozitivní vliv na společenstva epigeických brouků, zejména pokud jde o možnost přežití reliktních druhů brouků. Protože výsledky mají velmi nesourodý a místy protichůdný charakter, nedají se sumarizovat.
Úloha biopásů v zemědělské krajině z hlediska ochrany biodiverzity {--} společenstva epigeických brouků.
ŠEBÍK, Jakub
Cílem práce bylo studium zastoupení a početnosti různých druhů epigeických brouků v biopásech. Cílem bylo zjistit přínos biopásů k biodiverzitě společenstev epigeických brouků. Sběr a vyhodnocení materiálu proběhlo v roce 2009. Výsledkem bylo zjištění určitého přínosu biopásů na druhové zastoupení a početnost druhů zejména ubiquitních druhů epigeických brouků.

Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.